Poslední soud
2006, veršovaná divadelní hra pro dva nejlépe s hudebním doprovodem
Prolog: Tato báseň byla připravena ve třeťáku na recitační soutěž GMK Bílovec. Celá báseň se má spíše zpívat než recitovat - výrazný pravidelný rytmus je velice důležitý zejména v první pasáži. Jsou vymyšlena dvě aranžmá, kde první bylo provedeno na zmíněné recitační soutěži a druhé zatím čeká na uskutečnění.
Aranžmá č. 1: Zlý (šílený, mentálně pohnutý) člověk sedí na židli v otrhaném oblečení ovázaný provazem. Hlavu má skloněnou tak, aby mu nešlo vidět do očí. Během svého projevu sebou škube a vrhá do publika šibalské pohledy - tady je dobré mít dlouhé vlasy, které jsou rozpuštěné (a zamaštěné) a snaží se dívat mezi jejich prameny. U konce první pasáže se odmlčí a znehybní. Během své druhé pasáže skoro vzlyká svěsí hlavu a znehybní - umře!
Kněz vchází kolem publika oblečen v bílem plášti a s bílou berlou (např. upravený smeták). Během svého projevu se tváří velice vznešeně jako by odříkával modlitbu...
Zlý
člověk:
Jedna
jediná chybička maličká.
Jedna
jediná vpletla se ti do cesty.
Jedna
jediná a štěstí už tě nehýčká.
Jedna
jediná, pak první doušek neřesti!
A co
potom? Kdo se ptá?
Zbyde
jen díra v srdci bezedná
a
Chtíč! Nejíš, nespíš, nevidíš!
Jen
tvoje duše klesá níž a níž!
Marně
se bráníš, marně se vzpínáš!
Celý
se třeseš, v noci neusínáš!
Tak
to je on, Chtíč, ten démon zvrácenosti!
Pohltí
duši tvou, slyš, on nikdy nemá dosti!
Kdo
jednou podlehne, marně se bránit snaží.
V nebe
už nevzhlédne, v pekle mu duši smaží.
Propadne
závisti, propadne zlobě,
ostatní
zajistí mu místo v hrobě.
Kapička
neděje, kapička štěstí?
Mor,
lepra, kurděje, plody Neřesti.
Neřest
tě ovládne, Neřest tě řídí.
V tvé
mysli bezradné myšlenky třídí.
Je
jako parazit, duši ti saje!
Nelze
ji porazit, šanci nemaje.
Jediná
myšlenka, která ti zbývá.
Neřest
je milenky, siréna zpívá:
„Musíš
ji poslechnout, svou touhu ukojit.
Neřesti
podlehnout, neřest uspokojit.“
Trochu
to zabolí, když nožem bodneš.
Spočívej
v pokoji, tak kdy už zhebneš?!
Krev
v žilách neteče, krev na zem stříká.
Nikdo
neuteče, rudý od býka.
Smrtka
se otočí, smrtka se dívá
přímo
ti do očí, už nic nezbývá
jen
smrt!
Kněz:
Poslední
chvilka, a potom třesk.
Porota
stoupá, soudce přichází.
Poslední
rozsudek, poslední trest,
Jenž
se věčnou platností vchází.
Všechen
hřích a všechna lež.
To
vše je v duší, to vše je v ní.
Můžeš
utéct, no tak si běž!
Vždycky
však příjde chvilka poslední.
Každý
člověk má svou duši.
Někdy
bílá, někdy černá jest
A
přec není ta, která ti sluší,
Vždy
podle ni se určí trest.
Nechť
smrt je ti soudcem!
…
(modlitba)
Zlý
člověk:
Ne,
prosím ne. Jenom né pekelné lože.
Odpusť
mi, prosím tě. Odpusť mi, Bože!
Vždyť
nejsem sám, vždyť je i někdo jiný.
Zapřísahám,
to on, to on je vinný!
Prosím
tě slyš, to já byl jenom loutka.
To
všechno Chtíč a po Neřesti choutka.
Neřest
a Chtíč! To oni za to mohou.
Vždyť
ty to víš, měj slitování s touhou.
Prosím
tě, odpusť. Odpusť.
Kněz:
Všemohoucí
Stvořiteli, vše co jsi stvořil,
To
vše jest podle obrazu tvého.
Ať
už člověk se ti dvořil,
či
jednal podle uvědomění svého,
prosím
příjmy jeho duši.
Ten
kdo kdysi z prachu vzešel
a
nehřešil už sebevíc
i
ten, kdo dle tvé vůle nešel,
vždy
v prach se zase obrátíc.
Prosím
příjmy jeho duši.
