Vražda

Vražda

2001, veršovaná divadelní hra pro tři osoby

Prolog: Původní verze této básně byla napsána v létě v roce 2001, když jsem chodil do sedmé třídy základní školy v Rudě nad Moravou. Je to moje druhá báseň a byla inspirována hadem, který umí vystříknout svůj jed a podivnou postavou Irkylem, jehož jméno mi z neznámého důvodu dlouho objevovalo v myšlenkách. Tato upravená verze pochází ze zimy roku 2003, kdy jsem ji upravil pro recitační soutěž v prváku na GMK Bílovec.

Vypravěč:

Je tu had,

má obrovský hlad.

On se plazí 

černou sazí.

V tu přelezl kleč,

já vytasil jsem meč,

přelezl kámen,

je se mnou ámen.

Slouha:

Nevím proč,

ale cítím tu hadí moč.

Z těch obrovských much

jde ke mně nějaký puch.

Je to mor,

který se ke mně šíří z těch hadích nor!

Slyším řev,

teče ke mně rudá krev.

Chci zdrhnout,

ale podlahu musím drhnout,

kdybych jen pomyslel zdrhnout,

musel bych do smrti podlahu drhnout.

Myšlenky v hlavě se zmítají,

jen had blíží se potají.

Had syčí

a můj jazyk křičí.

Jed nabijí,

jeho jed zabijí!

Vystříkl jed,

ten oslepil mě hned.

Tvář si setřu,

jed do očí si vetřu.

Hade, nech mě být!

Já chci ještě žít.

Irkyl se vzbudí

a něco prudí!

Irkyl se blíží,

ale had mě tíží!

Irkyl se blíží,

had - mi duši souží.

Jen sundat ho pěstí

a kousek štěstí

by stačil k tomu,

abych vrátil ho dolů!

Vypravěč:

V tu Irkyl oči otevře

a batoh z kůže rozevře.

Vytáhne kuš

a zkrvavený nůž.

Vytáhne šíp...

...prosím tě, nech mě ještě žít!

Tolik roků sloužil jsem

a teď jedna chvíle,

můj pane, kdyby ses zamyslel,

co moje píle?

Irkyl:

Ne, had už zasyčel

a nejde to vrátit zpátky,

tys naposled, naposled zakřičel,

už nemůžeš zadními vrátky!

Vypravěč:

Pak kuši svou natáhl

a šíp do ní nabil,

tím šípem mě zasáhl,

tím šípem mě zabil.

Tak zastavil života zvonec,

zastavil ho už navždy.

Co má začátek, má i svůj konec

a tohle je konec vraždy,