Neznámý muž

Neznámý muž

V noci jsem potkal neznámého muže.
V tu vytáhl nůž a zabořil
do mojí hrudi hloub, jak jen zmůže,
čepel svou v krvi mou ponořil.

Nohy se zlomily a já padal rázem,
neznámý muž však přistoupil.
Zachytil tělo mé a položil na zem
jak zloděj, co rádoby neloupil.

Zprvu jsem cítil strach a bolest,
hrůza mě celého polila.
Stále jsem nechápal, co chtěl muž nalézt?
Co mlha v očích mých halila?!

Vlasy mi odhrnul pryč z mojí tváře,
abych mu viděl do očí.
Lehce se pousmál snad, abych snáze
odhodil myšlenky buldočí.

A tak jsem vzhlédl k onomu muži,
co náhle mě ke spánku uložil.
Klečící nade mnou vytáhl růži
a na moji hruď ji položil...

Uchopil ruku mou a pohladil kůži.
Jak rodič ke svému dítěti,
já pocítil lásku k onomu muži.
Jen škoda, že budeme odnětí.

V tu chvíli jsem prozřel!
V tu chvíli jsem našel
to, co bylo mé snažení.
Našel jsem sílu k lásce a smíru
uprostřed posledního tažení.

Pak ke mně se sklonil a políbil na ústa,
slzy se z očí jen hrnuly.
Já ležíc na zemi, smrt tělem prorůstá,
chci promluvit! Však rty se nehnuly.

Můj život mě opustil, vlk kořist svou pozřel!
Avšak i tohle mi stačilo,
abych teď pochopil, abych teď prozřel,
co duši mou tak soužilo!

Neznámý muž, co našel mě ve tmě,
pochopil, prozřel a odešel.