Poslední soud

Poslední soud

2006, veršovaná divadelní hra pro dva nejlépe s hudebním doprovodem

Prolog: Tato báseň byla připravena ve třeťáku na recitační soutěž GMK Bílovec. Celá báseň se má spíše zpívat než recitovat - výrazný pravidelný rytmus je velice důležitý zejména v první pasáži. Jsou vymyšlena dvě aranžmá, kde první bylo provedeno na zmíněné recitační soutěži a druhé zatím čeká na uskutečnění.

Aranžmá č. 1: Zlý (šílený, mentálně pohnutý) člověk sedí na židli v otrhaném oblečení ovázaný provazem. Hlavu má skloněnou tak, aby mu nešlo vidět do očí. Během svého projevu sebou škube a vrhá do publika šibalské pohledy - tady je dobré mít dlouhé vlasy, které jsou rozpuštěné (a zamaštěné) a snaží se dívat mezi jejich prameny. U konce první pasáže se odmlčí a znehybní. Během své druhé pasáže skoro vzlyká svěsí hlavu a znehybní - umře! 

Kněz vchází kolem publika oblečen v bílem plášti a s bílou berlou (např. upravený smeták). Během svého projevu se tváří velice vznešeně jako by odříkával modlitbu...

Zlý člověk:

Jedna jediná chybička maličká.

Jedna jediná vpletla se ti do cesty.

Jedna jediná a štěstí už tě nehýčká.

Jedna jediná, pak první doušek neřesti!

A co potom? Kdo se ptá?

Zbyde jen díra v srdci bezedná

a Chtíč! Nejíš, nespíš, nevidíš!

Jen tvoje duše klesá níž a níž!

Marně se bráníš, marně se vzpínáš!

Celý se třeseš, v noci neusínáš!

Tak to je on, Chtíč, ten démon zvrácenosti!

Pohltí duši tvou, slyš, on nikdy nemá dosti!

Kdo jednou podlehne, marně se bránit snaží.

V nebe už nevzhlédne, v pekle mu duši smaží.

Propadne závisti, propadne zlobě,

ostatní zajistí mu místo v hrobě.

Kapička neděje, kapička štěstí?

Mor, lepra, kurděje, plody Neřesti.

Neřest tě ovládne, Neřest tě řídí.

V tvé mysli bezradné myšlenky třídí.

Je jako parazit, duši ti saje!

Nelze ji porazit, šanci nemaje.

Jediná myšlenka, která ti zbývá.

Neřest je milenky, siréna zpívá:

„Musíš ji poslechnout, svou touhu ukojit.

Neřesti podlehnout, neřest uspokojit.“

Trochu to zabolí, když nožem bodneš.

Spočívej v pokoji, tak kdy už zhebneš?!

Krev v žilách neteče, krev na zem stříká.

Nikdo neuteče, rudý od býka.

Smrtka se otočí, smrtka se dívá

přímo ti do očí, už nic nezbývá

jen smrt!

Kněz:

Poslední chvilka, a potom třesk.

Porota stoupá, soudce přichází.

Poslední rozsudek, poslední trest,

Jenž se věčnou platností vchází.

Všechen hřích a všechna lež.

To vše je v duší, to vše je v ní.

Můžeš utéct, no tak si běž!

Vždycky však příjde chvilka poslední.

Každý člověk má svou duši.

Někdy bílá, někdy černá jest

A přec není ta, která ti sluší,

Vždy podle ni se určí trest.

Nechť smrt je ti soudcem!

… (modlitba)

Zlý člověk:

Ne, prosím ne. Jenom né pekelné lože.

Odpusť mi, prosím tě. Odpusť mi, Bože!

Vždyť nejsem sám, vždyť je i někdo jiný.

Zapřísahám, to on, to on je vinný!

Prosím tě slyš, to já byl jenom loutka.

To všechno Chtíč a po Neřesti choutka.

Neřest a Chtíč! To oni za to mohou.

Vždyť ty to víš, měj slitování s touhou.

Prosím tě, odpusť. Odpusť.

Kněz:

Všemohoucí Stvořiteli, vše co jsi stvořil,

To vše jest podle obrazu tvého.

Ať už člověk se ti dvořil,

či jednal podle uvědomění svého,

prosím příjmy jeho duši.

Ten kdo kdysi z prachu vzešel

a nehřešil už sebevíc

i ten, kdo dle tvé vůle nešel,

vždy v prach se zase obrátíc.

Prosím příjmy jeho duši.