Rytíř na koni

Rytíř na koni

Ve zbroji blyštící, posazen na koni

klopýtá dálavou vstříc novým tužbám.

Zlatavou helmici, přitisklou k rameni

věrný jen své paní a jejím službám.

Jen oře pobídnout hrdě a vznešeně,

jak ctnost mu rytířská z hloub srdce říká.

Ty co se ohlídnou, tak potom zmámeně

srdce jim rozbuší, těžce se dýchá.

Když dne se ukrojí, zajede v hostinec.

Ráno dřív než ranní ptáče

v šeru a potají odjíždí cizinec,

děvečka v komůrce pláče.

"Kolik jen bylo těch, co srdce zlomil jsi?

Vzývavé pohledy a řeči plané?

Kolikas zrychlil dech, políbils na líci,

zanechal na lóži samé?"

"Potůčky hořkých slz po tobě zůstanou.

Volání návratu se do srdce šíří, 

ty však máš uvnitř tvrz v níž výčitky ustanou!

Sbohem buď živote, sbohem rytíři!"

Nasadí helmici, vyskočí na oře

ve zbroji blyštící...

...snad vrátíš se v pokoře.

Reč písmen

Řeč písmen

Vít Orava

U, hleď světlo stínů, černá běl.

Slyš V, toť píseň, co slavík pěl.

S, had, co zpívá sladký vzlyk o kráse hyen,

avšak T jest vize kříže, bojový křik, pak rána kyjem.

Rozkvetlé stromy či zelená tráva?

Ne! Toť sluneční svit za časného rána.

M, jepičí život a zakrslá křídla.

O, stočený had, chuť neznámého jídla.

H, dva dřevěné kůly vztyčené vzhůru.

A, čepel, co předčí i nejhorší můru.

R, mozek se rozskočí, vlasy zešednou.

B, v koších tě odnesou, ne v jednom, ve dvou!